Year: 2017

Travertin – inspirace, abstrakce. A4, akryl

Tahle abstrakce vznikla díky inspiraci mým oblíbeným kamenem Travertin. Máme s manželem takový koníček – oba rádi objíždíme různé památky. Hrady, zámky, kostely, kláštery…. a taky vily. Oba moc rádi slintáme hlavně nad těmi prvorepublikovými, funkcionalistickými… Müllerovu vilu v Praze, Tugendhat v Brně i Loosovy interiéry v Plzni máme už dostatečně prochozené.

Minulý týden jsme se byli podívat na další, Winternitzovu vilu na Praze 5.

https://static.panoramio.com

Oproti výše zmíněným vilám je tato menší, daleko méně nákladná a na materiál chudší – žádný travertin, onyx ani eben tu nenajdete. Budova, která dlouhá léta sloužila jako mateřská škola, prošla rekonstrukcí a nyní je přístupná. Zvenku vypadá velmi elegantně a svým položením na kopci působí majestátně. Vilu navrhl (tehdy již velmi nemocný) Adolf Loos a Karel Lhota, který ji po Loosově smrti také dokončil. Ovšem raumplan nezklame. Pohled z jídelny dolů do obývací části s okny směrem do ulice a klavírem působí velice útulně.

Jedna z mých oblíbeností, kterou Loos rád využíval, je optické zvětšování prostoru velkými plochami zrcadel.

Mimochodem, v jednom z plzeňských bytových interiérů si pohrál tak, že se v zrcadle odráží zrcadlo protilehlé a tím je vytvořena nádherná iluze anfilády :

https://www.adolfloosplzen.cz/img/loos/bendova-10/bendova-10-details.jpg

Návštěva Winternitzovy vily je příjemná nejen kvůli komorní atmosféře (ačkoli má vila tři terasy a v suterénu celou jednu bytovou jednotku pro domovníka), ale – a to z velké části i díky obyčejnosti materiálů – i kvůli tomu, že po zaplacení vstupného se můžete v klidu ve vile pohybovat jak chcete a jak dlouho chcete. Sednout si na židli, do křesla nebo k toaletnímu stolku, osahat si nábytek i skříňky, pobýt jak dlouho se vám chce a pokoje si projít kolikrát chcete.

Tak až nebudete mít co dělat, bude sychravo a budete se nacházet blízko Mrázovky, doporučuji! P. S. bezbariérové to tedy zrovna není…známe Loose 🙂

havraní veselka, akryl, A4

V posledních týdnech jsem se zájmem sledovala mojí oblíbenkyni Kateřinu Šedou a její nejnovější projekt Made in Slavutych…

Když jsem četla na FB, že hledá český pár, který by byl ochoten se vzít koncem října v Jurkovičově vile v ukrajinském stylu, s ukrajinskými svatebčany, v krojích, zaujalo mě to velice. Kateřina Šedá je umělkyní, která se zaměřuje na projekty, akce, happeningy, které mají většinou za cíl narušit stereotypy všednosti, především skrze lidi a jejich vztahy mezi sebou, vztahy k místu, atd. Cenu JCH získala za projekt Je to jedno, kdy dokázala přimět obyvatele jedné malé obce, aby si na jeden den “zahráli” hru na to, že všichni budou celý den ve stejnou hodinu dělat stejné věci. Projekt se podařil, a měl velký úspěch. Stejně jako třeba “Bedřichovice nad Temží”, kdy vzala obyvatele malé obce, odvezla je do Londýna a vytvořila tam, v centru města, imaginární vesnici Bedřichovice. Každý občan měl dělat to, co běžně dělá a průvodce prováděl turisty i londýňany “Bedřichovicemi” a ukazoval kostel, samoobsluhu, atd.. Doporučuji pročíst, každý projekt má za sebou nevšední příběh…

Netušila jsem ale, že i česká svatba v ukrajinském stylu je jen “vršek ledovce”. Organizátoři slavutyčského filmového festivalu oslovili Kateřinu Šedou s tím, že by to chtělo něco udělat s návštěvností… od toho vzešel nápad o zapsání Slavutyche do Guinnessovy knihy rekordů. Ale za co? Za skoky z černobylské elektrárny?

Slavutyč byl postaven v 80. letech po havárii v Černobylu, kam úřady přemístily obyvatele Pripjať, které bylo zamořeno radioaktivitou.

Co jsem třeba netušila ani já je to, že ukrajinci potřebují do České republiky vízum… A tak se občané pokusili dostat do Guinessovy knihy rekordů hromadným podáním žádostí o vízum do ČR. Jako odměnu nabídla Kateřina každému stému vylosovanému pozvánku na svatbu v Česko – Ukrajinském stylu!

www.katerinaseda.cz

P. S. … a co se nás týče? Zatím dobrý 😀

Ustrašená dýně cítí v zádech hrozbu… P.S. stíny jsou mé prsty (není součástí obrázku ). Ale ještě by to chtělo strašidelnou dýni… Tu je:

Kdesi na internetu jsem se dočetla, že pokud chceme dýni trochu prodloužit trvanlivost, máme ji omýt a následně (po osušení samozřejmě) tam, kde bylo zakrojeno, potřít vazelínou. Potírala jsem téměř všude, a Petr stihl s pohotovostí reportážního fotografa výjev, jak v chirurgických rukavicích v koupelně vymazávám vydlabanou dýni indulonou, zaznamenat. Fotky ještě nestáhl, ale to nevadí, já myslím, že popis bohatě stačí…