Year: 2017

No, a to jsem si jednou vzpomněla na slavné modro růžové opary v NYC nebo LA… a vyšel mi z toho plameňák. Ale prý je to letos hodně cool motiv, tak ještě že jsem to těsně na konci sezony ještě stihla, uf 🙂

https://www.sothebysinstitute.com/contact/los-angeles/,      pinterest

P. P.S. víte, že plameňák má oko větší, než mozek ? !

A svojí růžovou barvu získávají z potravy (karotenoidy z korýšů např) a ti, kteří jsou chováni v zajetí, jsou dokrmovaní potravou obohacenou o korýše či beta-karoten a kantaxantin, jinak by měli bílou, případně jen slabě narůžovělou barvu!

Pinterest: artist problems

Když malíř maluje, má napřed nějakou představu. Ta představa ale NIKDY není dosažitelná taková, jaká je, zkrátka nikdy nenaplánujete, co z toho nakonec vznikne.  Což je super, protože se mimo jiné stává, že se vám to povede nejen tak, jak jste chtěli, ale dokonce i líp, než jste si dokázali vůbec představit! A to je bomba!  Jestli něco dokáže pořádně nakopnout, tak je to fakt, že se vám něco podařilo ještě líp, než jste čekali! Senzační pocit, kvůli kterému mě to, co dělám, pořád baví dělat.

Ono to vlastně stejně dost dobře asi ani nejde… nebo teda nevím, jak moc do detailu měl Salvator Dalí rozmyšlené ty svoje rozteklé hodiny, sama mívám docela živé sny a vybavit si je do detailů pro mě bývá problém už po několika hodinách, ale schválně si zavřete oči a zkuste si do detailů představit nějakou věc, třeba leknín nebo židli. Jak přesně vypadá, kde přesně je, z jakého mateiálu… To je přímo výzva pro jogínské trénování meditace typu “Soustřeďte se na plamen svíčky…. “.

A level 2 – přeneste to na papír.

No… a někdy se stane, že je výsledek tak super, že ho chcete zopakovat.

A dál, a dál… nebo aspoň jednou udělat to samé v jiné vriantě. Ono to jde, ale ne vždy…. A nejvíc naštve, když nevíte jak jste to vlastně udělali a už to podruhé nikdy neuděláte tak, jako prve.

Černoška, akryl na balicím papíře, 2008  cca 130 x 200 cm

Jeden příklad za všechny – tohle je rozměrově jeden z největších obrazů, co jsem udělala. Bylo to díky studentským možnostem, tj. neomezené množství volného času a prázdné ateliery, kam v pátek večer nikdo nechtěl chodit, protože všichni přespolní opouštěli koleje a jezdili domů a ve škole zůstávat vlastně moc nechtěli. Tak jsem se trochu rozmáchla a unikátní kombinace barev, struktury papíru, hutnosti podkladu tak nějak zapůsobil, že jsem vytvořila něco, co připomínalo až grafiku. Během několika hodin, na jeden zátah. Zkoušela jsem dělat ještě další a další varianty v menším provedení, ale protože původní nápad byl tak spontánní a celé to byla taková velká “jednorázovka”, pamatovala jsem si jen tak zhruba hlavní myšlenku, ale barvy už mě poslouchat nechtěly. V podstatě vlastně žádnou z dalších později vzniklých maleb nikde nevystavuji, myslím, a jednu že jsem je i vyhodila...a jednu přemalovala. Nebylo to ono.

Ona každá barva, ať už značka, odstín, cokoli, reaguje a funguje trochu jinak. Některé akryly se vymývají, což byl nejspíše jedna z fint původního obrazu, některé zase drží po zaschnutí jako přibité, a to byl možná důvod, proč původní techniky najednou nefungovala. Kdo ví…

Ale já na to třeba jednou přijdu.

Počasí bylo o dost teplejší než loni, menší průtrže mračen jsme využili k přirozenému rozmývání, dodělávání či smývání pláten.