Nejsme stroje. Naštěstí.
Takový robot, ten podá výkon jen když se mu řekne, zato však okamžitě, perfektně a baterii si dobíjí průběžně. To človek na dobíjení často zapomíná. Ale na druhou stranu – dokáže něco vytvořit nejen když musí, ale také (světe div se) když chce. Ale právě to chtění je ta nejlepší věc v nás:)
Takový robotický vysavač, ten si napřed zmapuje situaci, pak podá výkon a na závěr si sám dojede do depa pro šťávu. Ale dokud mu někdo nedá pokyn, bude mu naprosto fuk jestli je uklizeno nebo ne. Sám se nechá časem zaprášit pod nánosem vzrůstajícího bordelu jako ta kovářova kobyla co bude chodit bosa, dokud jí kovář neoková, protože jí o nějaké podkovy nejspíš vůbec nejde…
Chtít
Dělat něco tak, abychom se zlepšovali, vyžaduje chuť, pravidelnost a píli. A v ideálním případě ještě to, aby nám ta motivace vydržela co nejdéle. Tu má každý v něčem jiném, jedno má ale motivace společné – když něco fakt chceme, jde to daleko snáze, rychleji a radostněji, než když děláme něco co nechceme.
Pamatuji si na hezký dialog z filmu Angelika, markýza andělů. Peyrac hostí francouzského krále, který žasne nad jeho bohatstvím.
“Můj sklep se s vaším nedá srovnat. Viděl jsem vaši sbírku hudebních nástrojů, je báječná,” řekl král. “Máte taky kabinet medailí, galerii starožitností… Jak jste to získal?” “Miluji to, Sire”, odpověděl Peyrac
” – A to stačí?”
“Milovat znamená chtít. A když něco chcete, tak to dostanete”
“Zajímavé. Taky se pokusím chtít”, řekl nakvašeně král a odešel.
Pak, myslím, nechal Peyraca upálit :)) No, ne každý to unese…
Dělat něco
Představa nějakého povedeného výsledku je skvělá motivace, nefunguje ale vždycky.
Mě osobně ze všeho nejvíc od čehokoli odradí myšlenka “že to stejně nedopadne nic moc, tak to nemá smysl dělat”.
Ale pak si řeknu, že jsou jen dvě možnosti – dělat něco málo (a třeba i blbě) nebo nedělat nic. Z toho prvního může časem vzejít něco lepšího a lepího, a pak možná i něco celkem dobrého. Ale z ničeho nevzejde nikdy nic. A nic je škoda. Nic je promarněný život.
Vždycky když začnu v hlavě pátrat po tom, jestli to či ono má smysl, vzpomenu si na druhou možnost – na nic. To nechceš…
Jasně, někdy ty věci, pravda, nedopadnou. Koláč se nepovede, kresba taky ne, při výklusu zmokneme nebo se připálíme od sluníčka, okolnosti nám nepřejí, máme smůlu atd. Ale výše zmíněné dilema něco nebo nic je proti tomu imunní 🙂 Funguje vždy a všude a za všech okolností, i těch nepříznivých.
Autoři písní také na otázku, zda čekali, že to bude hit, odpovídají, že neví. Že nikdy nejde dopředu odhadnout, která písnička bude mít úspěch. To je přesný.
Ve světle všech možných překážek nejde příliš spoléhat na to, že nám ta původní začáteční motivace vydrží. A tak je celkem fajn přistupovat i k básnění, malování, spisovatelování a dalším věcem, o nichž si většina lidí myslí, že nad tím vším létají múzy a střídají se v líbání umělců (a ti pak za svitu svíce přes noc napíšou hit a namalují Monu Lisu), taky trochu pragmaticky. Plán, cíl, graf.. a pak samozřejmě už jen samá pozitiva a sociální jistoty, že.
Odložím si sem ještě pár bodů k usnadnění splnitelnosti cíle, které jsme se dozvěděli na od Toybox na kurzu:
- konkrétně stanovený cíl je pomocníkem motivace
- raději větší než zbytečně malý, splnitelný
- časově dosažitelný a monitorovatelný
- podporujte se, jako byste podporovali někoho jiného
- představte si, že děláte vaši práci pro někoho, koho tím potěšíte/pomůžete
Tak to pomáhá mně. A co pomáhá vám? 🙂
L.