Narozeniny

Pětatřicátníci, hoši jako květ! …zpívá jedno plzeňské přísloví. Upekla jsem manželovi k narozeninám dort, a – mimo jiné, mě v obchodě s drobnostmi zaujal krabička s názvem Sladká věštba, překvapení.

Sladká věštba byla zabalená do krásné papírové krabičky, a jako každý reklamní trik obsahující slovo “překvapení”, mě zaujal. Tak co, pro legraci zkusím, ne? Koupím Petrovi malé překvapení…

Uvnitř byla pralinka. Naštěstí. Prý moc dobrá. Ale věštbě jsme se smáli nahlas:

No tak jo. Tak to bychom měli. Nevím, zda by šla ta věštba reklamovat jako že je prošlá. Ale na druhou stranu, ten dort ještě neviděl, a to může jako milé překvapení od partnera být počítáno.

S věštbami je to jak s předpovědí počasí. Až to vyjde, tak to bude pravda:)

A obrázek taky je:

Mějte se rádi! :)

… tak, když je ten Valentýn…

Na čt2 ráno vyprávěli o tom, jak všemožně se v různých zemích slaví Valentýn. Že Ghana udělala ze sv. Valentýna svátek čokolády, že v Saudské arábii, je to zakázáno (protože milenecká láska je považována za hřích) a že když muž na tento den zakoupí květinu, která je 6x dražší než obvykle, je to trestáno. Nebo že v Estonsku nebo Finsku jezdí autobusy lásky, a je to bráno spíš jako celková oslava přátelství. A naše, české prvomájové polibky pod rozkvetlou třešní, ty mají taky hezkou tradici!

Valentýna si slavte nebo ne, my ho taky neslavíme. Já proto, že je to kýčovitý importovaný americký svátek, manžel proto, že si nepamatuje, kdy to je, ale když to zjistíme, pusu si dáme. Protože argument, že láska se má slavit celý rok, nejen jeden konkrétní den, mi připadá hloupý. Oslava je něco, co je výjimečné, a kdyby se slavilo pořád, nebylo by to nic výjimečného.

Ale slavit se dá různě. Jindy, třeba. Jen občas. A jen, když se nám chce.

A tak, jak se nám chce.

Mějte se rádi 🙂