Výlet s batoletem, které v kočárku vydrží jen pár minut, čůrá do baptisteria (true story) a dělá, že nerozumí slovu “stůj”, je výzva. Nakonec nás však výlet do Verony příjemně překvapil ve všech ohledech. Asi díky tomu, že jsme si zajeli právě sem.
Závěr dne v jinak třicetistupňové Itálii byl ve Veroně doslova osvěžující. Vzali jsme to přes hřiště v Giardini Alessandro Canestrari na Piazza Arsenale, které se nachází blízko parkoviště Arsenale a naproti vstupu do historické části mostu Castelvecchio. Park skutečně stojí za zmínku. Projdete brankou skrz stánek s občerstvením s venkovním posezením a slunečníky, hřiště je stíněné stromy. Možná to způsobila únava v odpoledních hodinách, možná ty třicítky na teploměru a batole, které v podvečerních hodinách zrychluje úměrně tomu, jak my dospělí zpomalujeme, ale tohle byla prostě paráda.
// Konec části, v níž rodiče plánují výlety podle hřišť a odpočívadel //
.
Nálož renesance, starověku i italské gotiky!
Vstup do historické části města je stylový, vyhlídky pěkné, památek spousta.
Italská gotika
Gotika v Itálii je fascinující fenomén. Kombinace mramoru a pálených cihel, efektní pruhovaně dekorované budovy, jemnost a bělost mramorové výzdoby, vliv Byzance, dědictví antiky, kolébka renesance… všechno dohromady vypadá křehce a jemně, jako z cukru a tolik jiné, než ta, na kterou jsme zvyklí u nás. Na opěrný systém se tu spíš kašle. A ty materiály – všude cihla + mramor.
Středověké pozdně gotické pohřebiště s bohatě zdobenými náhrobky v centru města je překvapující a upoutá. Dokonce jsem četla, že chtěli jeden čas pohřebiště přesunout mimo centrum města, aby nebylo tak podivně na ráně, ale nakonec ho nechali tam, kde je. V úzkých uličkách, obklopené domy.
Kult Romea a Julie
Nejvíc turistů samozřejmě naláká Verona na to, že je to Verona. Tak jako má Vyšehrad hradby a Šemíka, jako má Londýn své nástupiště 9 a 3/4, má Verona kultovní balkon.
Udělali si balkon, ale chodili jim tam lidi…
Za příběhem přišli lidi, a s lidmi přišly nejen suvenýry, ale i kovové zámečky, papírky, rytí vzkazů do omítky… až to museli nějak začít omezovat. Ale přespat v luxusní ložnici, kde je kopie postele ze slavného filmu Franca Zeffirelliho, můžete! V devět ráno vám sice začnou lidi chodit na balkon… ale krásné to je!
I růže, zvána jinak, voněla by stejně?
Milovníci nejslavnější Zeffirelliho adaptace by museli za balkonem popojet blíž k Římu, slavná scéna z roku 1968 se netočila ve Veroně, ale jižněji.
Natáčelo se na terase Pallazzo Borghese v Arteně, asi 30 km od Říma.
Je ale zajímavé – a svým způsobem fascinující – vidět, jakou sílu má jméno – do města, které svým názvem Shakespeara ničím nepřipomíná (byť tam minimálně jedna shakespearovská Julie stála) zástupy turistů nejspíš nejezdí.
