Trochu podzimní mlhy, ještě než nám nasněží. A ono sněžilo. Nám jo. Asi tak tři minuty, kdesi na cestě od prababičky po D1. Ale horalové, ti už dávno staví sněhuláky, to já vím…
P.S. a pozor, už jsem tak dobrá, že mě kopírujou ještě před vystavením na blog :)))
Zahrádkáři Kersku!
Jako milovnice Hrabalových knížek (a Menzelových filmů) jsem se chtěla podívat do Kerska. To se tak hezky vyslovuje – Kersko. Jako když řeknete kerblík nebo mejdlo.
Taková menší předzahrádka nějaké z chatek
Osada je skutečně poměrně daleko od civilizace, což mě překvapilo. Křižují jí ale široké dlouhé silnice (s autobusovou zastávkou), které vedou pořád rovně (a pořád a pořád a pořád) a kolem nich vidíte něco… něco jako kdybyste vzali les, rozparcelovali ho na velké obdélníkové pozemky, ty oplotili a uprostřed si teda postavili nějakou tu chatu. Tohle fakt není chatičková oblast na kraji lesa nebo na nějakém paloučku. Tohle je sídliště velkých oplocených chatek a domů uprostřed lesa. Vypadá to trochu jako džungle, protože jdete dlouhou, lesní cestou, a předěly mezi lesem a parcelami téměř nejsou poznat.
Chata Bohumila Hrabala
Vrata s vitrážemi na dálkové ovládání
Podzimní procházka je tam ale moc pěkná! Je tam stezka Bohumila Hrabala, která má několik stanovišť i s popisky. Hájenka stále stojí, v álejích nablito nebylo a divokého čuníka jsme neviděli. 🙂