… tak, když je ten Valentýn…
Na čt2 ráno vyprávěli o tom, jak všemožně se v různých zemích slaví Valentýn. Že Ghana udělala ze sv. Valentýna svátek čokolády, že v Saudské arábii, je to zakázáno (protože milenecká láska je považována za hřích) a že když muž na tento den zakoupí květinu, která je 6x dražší než obvykle, je to trestáno. Nebo že v Estonsku nebo Finsku jezdí autobusy lásky, a je to bráno spíš jako celková oslava přátelství. A naše, české prvomájové polibky pod rozkvetlou třešní, ty mají taky hezkou tradici!
Valentýna si slavte nebo ne, my ho taky neslavíme. Já proto, že je to kýčovitý importovaný americký svátek, manžel proto, že si nepamatuje, kdy to je, ale když to zjistíme, pusu si dáme. Protože argument, že láska se má slavit celý rok, nejen jeden konkrétní den, mi připadá hloupý. Oslava je něco, co je výjimečné, a kdyby se slavilo pořád, nebylo by to nic výjimečného.
Ale slavit se dá různě. Jindy, třeba. Jen občas. A jen, když se nám chce.
A tak, jak se nám chce.
Mějte se rádi 🙂