Meditující chobotnice

Jedna rychlovka s meditující chobotnicí. Pravda, vypadá spíš jako bojovná…. ale to vždycky, když udělám chapadla takhle.

Vzpomněla jsem si na známou fotku věšáku “Drunk octopus wanted to fight”, a když jsem si ji vyhledala na google, zjistila jsem, že její sláva se za těch pár let rozvila a že je možné si objednat dokonce i trička nebo hrneček!

A že těch fotografií nejrůznějších věšáků s nápisem Opilá chobotnice se chce prát, je tolik, že už se snad ani nedá zjistit, která byla ta první…

Tuhle barevnou kombinaci mám ráda, už jednou jsem si zkoušela na “asi prvním novomanželském” obrazu, a z toho obrazu teď možná ještě něco časem vznikne… ale nebudu předbíhat.

Venku prší, je to takový ten pravidelný, vytrvalý déšť, a všechno venku už je díky tomu takové svěží a vonící jarem… konečně!

Moje chobotnice má tedy z meditace hlavu jako pátrací balon a vytřeštěné oči, a myslím, že tak nějak podobně bych asi vypadala, kdyby mi někdo řekl teď se uvolni a na nic nemysli.

Cože? na nic..?

Párkrát jsem to zkoušela, třeba před spaním – pro rychlejší usnutí, protože často se mi nechce chodit spát dostatečně včas, jak bych měla. Nejde to. Naopak člověka před spaním napadá všechno možné, co je potřeba zařídit, co by šlo udělat, že se občas zvednu a jdu si to napsat, abych na to ráno nezapomněla.

Ale nemyslet na nic? Jak říkává Dušek ve čtyřech dohodách ” -Okamžitě se uklidni!- je obtížný úkol i pro zkušeného jogína, natož pro malé dítě…”

Když se prý meditace provádí správně (např. celkové závěrečné uvolnění u jógy), tak prý usneme. To je super, ale já usnu nakonec stejně vždycky i bez meditace, tak je to vlastně jedno.

Kreslení může být dobrý relax. Musíte se po celou dobu soustředit na to co děláte, naprosto. Svým způsobem to vlastně plní stejnou funkci, akorát, že člověk se soustředí na práci, takže u toho přemýšlet musí. Takže tak nějak utahaná jsem, ale příjemně. Je to každopádně práce, do které se mi někdy i nechce, ale o tom zas někdy příště.. 🙂

Černobílá zima

Na střední škole jsme mívali plenéry. Kreslení v přírodě. Jeden i zimní. V Konstantinových lázních. Protože byla samozřejmě zima a sníh, nekonaly se žádné velké výpravy. S sebou jsme měli jen tuš, pero a štětec a skicák. Na obrázky zimní krajiny pod sněhem ideální. Od té doby jsem do přírody v zimě dobrovolně se skicákem nevyrazila, až teď. Výhod je několik, ta největší především v mrazivé výzvě. Venku totiž (obzvlášť v těchto mrazech) člověk nevydrží v kuse malovat déle než tak patnáct, dvacet minut, a tak odpadá jakákoli snaha o pečlivost. Jde o rychlost, svižnost, rychlé rozhodování. A to je na kresbě a malbě ve ztížených podmínkách to nejlepší. Báječná věc na uvolnění ruky. Jo a taky to učí minimalismu. Poprvé jsem vyrazila s celým kufříkem, napodruhé už jsem šla jen se sáčkem s tuší a štětcem v kapse 🙂

P.S. samozřejmě jsme to ve škole dělávali tak, že jsme kresby zpaměti a tak nějak podle fantazie či výhledu z okna nakreslili a ještě mokré strkali za okno zmrznout, aby se papír přirozeně zkroutil, promočil a zkrabatěl.

Ale není to ono 🙂

Narozeniny

Pětatřicátníci, hoši jako květ! …zpívá jedno plzeňské přísloví. Upekla jsem manželovi k narozeninám dort, a – mimo jiné, mě v obchodě s drobnostmi zaujal krabička s názvem Sladká věštba, překvapení.

Sladká věštba byla zabalená do krásné papírové krabičky, a jako každý reklamní trik obsahující slovo “překvapení”, mě zaujal. Tak co, pro legraci zkusím, ne? Koupím Petrovi malé překvapení…

Uvnitř byla pralinka. Naštěstí. Prý moc dobrá. Ale věštbě jsme se smáli nahlas:

No tak jo. Tak to bychom měli. Nevím, zda by šla ta věštba reklamovat jako že je prošlá. Ale na druhou stranu, ten dort ještě neviděl, a to může jako milé překvapení od partnera být počítáno.

S věštbami je to jak s předpovědí počasí. Až to vyjde, tak to bude pravda:)

A obrázek taky je: