Koukala jsem na Harryho Pottera a myslela na Batyldu… ale s tím účesem je to spíš princezna Leila ze Star Wars, že? 🙂

“Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla.” L. N. Tolstoj. … a já bych jen dodala, že z toho se skládá vlastně i celá podstata malířství…

 

jedny zlaté rybky v moři 🙂

Mochomůrka červená. Vaří si drogy 😀

Detaily

Popravdě řečeno, až ve chvíli, kdy jsem publikovala tenhle příspěvek, mi došlo, že mohl být na nějaké tříkrálové téma. Ale já to nějak nezaregistrovala, nezpomněla si. Tak jindy:) Napadla mě mochomůrka… nebo se má říkat muchomůrka? (po krátkém UTFG: nojo, ona je to fakt mUchomůrka! )

Wikipedie:

Právě muchomůrka červená dala celému rodu název, neboť byla lidovým prostředkem k zabíjení much (původně muchomorka – od “mořit mouchy”). Klobouk se vymáčel v oslazené vodě nebo oslazeném mléce, případně se namáčel v mléce či vodě a pak posypal cukrem. Mouchy sály z povrchu klobouku sladký roztok i s rozpuštěnými jedy a došlo k jejich omámení, případně úplnému usmrcení.

Zkoušet to nebudu…

Taky jsem si malovala sníh, a zatím tedy nic moc. Teploty kolem deseti stupňů jsou v lednu docela zvláštní… Na oknech i pod lustrem mám vločky aspoň z papíru a sundavat je tedy ještě nebudu… ani stromeček ještě ne. Loni jsme chtěli mít světýlka na stromečku (a tudíž celý stromeček) doma co nejdéle, protože malá světýlka dělaly příjemnou intimní atmosféru, takže ho v lednu P. odzdobil, odjehličil a zredukoval a měli jsme asi až do března hipsta-lampičku!

Letos ho teda sundáme celý 😀 Hlavně jsme si do okna dali hvězdu a svítí dost. Ráda se koukám jen tak do tmy, zapálím si na stole svíčky a pozoruju ten plamen. Nebo žárovičky. Je to tak útulné…

…no jo, hlavně při sledování Harryho Pottera 😀