havraní veselka, akryl, A4

V posledních týdnech jsem se zájmem sledovala mojí oblíbenkyni Kateřinu Šedou a její nejnovější projekt Made in Slavutych…

Když jsem četla na FB, že hledá český pár, který by byl ochoten se vzít koncem října v Jurkovičově vile v ukrajinském stylu, s ukrajinskými svatebčany, v krojích, zaujalo mě to velice. Kateřina Šedá je umělkyní, která se zaměřuje na projekty, akce, happeningy, které mají většinou za cíl narušit stereotypy všednosti, především skrze lidi a jejich vztahy mezi sebou, vztahy k místu, atd. Cenu JCH získala za projekt Je to jedno, kdy dokázala přimět obyvatele jedné malé obce, aby si na jeden den “zahráli” hru na to, že všichni budou celý den ve stejnou hodinu dělat stejné věci. Projekt se podařil, a měl velký úspěch. Stejně jako třeba “Bedřichovice nad Temží”, kdy vzala obyvatele malé obce, odvezla je do Londýna a vytvořila tam, v centru města, imaginární vesnici Bedřichovice. Každý občan měl dělat to, co běžně dělá a průvodce prováděl turisty i londýňany “Bedřichovicemi” a ukazoval kostel, samoobsluhu, atd.. Doporučuji pročíst, každý projekt má za sebou nevšední příběh…

Netušila jsem ale, že i česká svatba v ukrajinském stylu je jen “vršek ledovce”. Organizátoři slavutyčského filmového festivalu oslovili Kateřinu Šedou s tím, že by to chtělo něco udělat s návštěvností… od toho vzešel nápad o zapsání Slavutyche do Guinnessovy knihy rekordů. Ale za co? Za skoky z černobylské elektrárny?

Slavutyč byl postaven v 80. letech po havárii v Černobylu, kam úřady přemístily obyvatele Pripjať, které bylo zamořeno radioaktivitou.

Co jsem třeba netušila ani já je to, že ukrajinci potřebují do České republiky vízum… A tak se občané pokusili dostat do Guinessovy knihy rekordů hromadným podáním žádostí o vízum do ČR. Jako odměnu nabídla Kateřina každému stému vylosovanému pozvánku na svatbu v Česko – Ukrajinském stylu!

www.katerinaseda.cz

P. S. … a co se nás týče? Zatím dobrý 😀

Ustrašená dýně cítí v zádech hrozbu… P.S. stíny jsou mé prsty (není součástí obrázku ). Ale ještě by to chtělo strašidelnou dýni… Tu je:

Kdesi na internetu jsem se dočetla, že pokud chceme dýni trochu prodloužit trvanlivost, máme ji omýt a následně (po osušení samozřejmě) tam, kde bylo zakrojeno, potřít vazelínou. Potírala jsem téměř všude, a Petr stihl s pohotovostí reportážního fotografa výjev, jak v chirurgických rukavicích v koupelně vymazávám vydlabanou dýni indulonou, zaznamenat. Fotky ještě nestáhl, ale to nevadí, já myslím, že popis bohatě stačí…

Článek květinový….aneb pár tipů co dát v říjnu do vázy.

Taky máte někdy pocit, že píšete článek, který je totálně o… ničem a malujete vázu s kytkou… taky o ničem, a možná ještě navrch kýč, ale hrozně vás to baví? Takže ano, musela jsem… 🙂 Aspoň vám mohu doporučit, které kytky nejlíp vydrží!

Kytice vydržela hezkých pět dní a myslím, že ještě po víkendovém probrání tam něco zbyde. Takže hledejte se mnou: astry, růže, slunečnice, měsíček, hrachor. Nejmenší výdrž měly měsíčky a plná fialová astra, největší držák je astra obyčejná, fialová a růže, které postupně rozkvetly (nyní ve fázi opadávání).

Toť asi vše k tomuto konservativnímu článku plném romanticky kýčovitých kytek ve váze. V létě bych se s nimi asi nekreslila, ale před zimou si jich člověk tak nějak víc váží…

Ale konec “kýčtiček”, Halloween se blíží…

P. S. K tomu podzimu ještě trochu fashionbloginismu! Nejlepší podzimní šaty! (které nevidíte, protože nemám lepší fotku – ale o to hezčí budou ve vašich představách). Manžel říká, že v nich vypadám usedle. Nejspíš má ten pocit kvůli tomu, že jsou delší a výstřih mají na zádech 🙂 Tmavé, hedvábné s úzkým pasem ve stylu třicátých let ♡.

Ten klavír, parkety, koberec a porcelán s růžičkami k tomu dost sedí. Akorát by to chtělo probourat víc oken.